Peníze nebo život: Proč má můj den 38 hodin?
Taky jste se někdy zamysleli nad tím, jestli máte ten život rozvržený správně? Pokud jste jako já takový ten typ člověka, co se chová trochu jako diář, do kterýho natiskl výrobce o polovinu hodin na den méně a nic se do něj nevejde, pak určitě ano. Už několikátým rokem, abych byla přesnější šestým (nehledejte souvislost s tím, že shodou okolností tolik let je právě mé milované holčičce), se snažím snad každý den do 24 h nacpat vše co bych měla udělat. Počítejte se mnou:
8 hodin spánku
8 hodin práce
minimálně 6 hodin věnovaných dítěti
alespoň 1 hodina úklidu (ikdyby na etapy, ať to nepřeháním)
2 hodiny vaření a společné stolování (pokud tedy nehodím na stůl hotovku)
alespoň 2 hodiny věnování se sobě (pro příklad uvádím relax ve vaně s knížkou a maskou na obličeji, následná manikúra a závěrečné opečování ksichtíku)
Nedej Bůh věnovat se k tomu nějakému sportu nebo třeba koníčku plácnu 2 hodiny denně. Prostor pro techtle mechtle nechám na každém už raději individuálně. Na závěr dodám, že ty práce mám dvě a vážně nejsem žádná výjimka. Výjimka je ten, kdo má jednu. Takže vlastně dalších 8 hodin?? Dostáváme se minimálně na 38 hodin... Chyba v Matrixu nebo...??? Vždyť je to jen víc jak půl dne rozdíl, že.
Já se třeba teď dostala do situace, kdy bych si měla definitivně vybrat práci, u které zůstanu. A teď nastává chvíle přiznání... Dobře, tak mám ty práce tři, vlastně čtyři, noční převážně... Kloubím to, jak se jen dá, tak aby člověk v 21. století mohl fungovat s malým dítětem, obří hypotékou, neumřít hlady a nesvítit doma loučema.
A přesně tady se ztrácí možnost rovnováhy. Ne, nejdu spát po noční, blázníte? doprovodím dcerku do školy a tak 3-5 hodin podle sil věnuji papouškování na home office call centru. Zestárla jsem o deset let rychleji, tělo by nejraději šlo napřed do důchodu, nejčastější doba spánku je 0-6 hodin. Přes den kvalita mých myšlenkových pochodů a rychlost pohybu odpovídá Windows 95 v nouzovém režimu.
Teď se s dovolením zeptám, ty peníze vyděláváme abychom mohli žít, že? Tak proč nám na to žití nezbývá čas kvůli práci? Teď nejpozději jste určitě pochopili, že tohle čtení není pro ty, co jsou mezi topkou časopisu Forbes. Ve svých necelých 37 letech snad konečně pochopila, že nebudu sloužit pro peníze, ale peníze budou sloužit mně. Za ty mrchy si totiž nekoupíme zpátky zdraví, ani čas s našimi blízkými.A kolik hodin má Váš den?
Vaše sarkastická mileniálka